2006 Putování Kryštofa Kolumba

 
Rok utekl a je tu tábor. Čtrnáct dní uteklo a je po táboře… Tak jsme se na něj všichni těšili a už abychom se těšili na ten příští:-) 
Ten letošní byl ve spoustě věcí skvělý - měli jsme opět staré tábořiště u Kalicha, fantastické počasí, skoro žádné úrazy a já byla po moc moc letech opět u oddílu (If) :-) 
Celotáborová hra "Putování Kryštofa Kolumba" proměnila osazenstvo tábora na námořníky všech možných hodností a rozpoutal se boj, která ze tří lodí-Santa Maria, Pinta a Nina dorazí jako první k břehům Indie - Ameriky. Každý den byl ve znamení jiné etapovky - výroba mečů a vlajek, stavba majáků, ukrytých vesnic a "trati pro tenisák" a nebo setkání s lidojedy a nakonec i indiány. 
Velcí si na jednu noc "odskočili" do Senotína přespat pod širák a všichni jsme se jeli úzkokolejkou podívat do Jindřichova Hradce na největší lidový mechanický betlém na světě - Krýzovy jesličky. 
Souboj o vítězství mezi oddíly byl lítý a neúprosný, přesto se našla spousta času i na nesoupeření. Skoro každý večer jsme se na hřišti honili u ringa, občas fotbalu, holky upřednostňovaly přehazku a snad všechny bez rozdílu bavilo hututu, zvlášť, když se zapojili i vedoucí. Vyzkoušeli jsem si taky Člověče nezlob se naživo, ale v úmorném vedru není nic moc, honit se za soupeři dokolečka. Příště si na to musíme objednat počasí. 
Jako rozhodně nejvíce prožívaná hra se ukázal boj o vlajky netradiční metodou. Oddíly nafasovaly ešusy s barevnou (nezávadnou) vodou a injekční stříkačky a jejich úkolem bylo co nejvíce potřísnit bílou zástavu soupeře. Než dětem došlo, že nemají stříkat samy po sobě ale po vlajkách byly kotlíky téměř prázdné, zato jsme měli tábor plný "marťánků". Vítězem v této soutěži se stal ten, komu se podařilo umýt ze sebe zbytky barvy aspoň do odjezdu domů. 
Taky jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít romantiku u táborového ohně. Jako tradičně se u táboráku zpívalo, kecalo a došlo i na scénky v podání mladších účastníků tábora, kdy bezkonkurenčně vyhráli sourozenci Mikeškovi, přestože malé Haničce je teprve 5:-) 
V závěru indiani poradili námořníkům, kde mají hledat poklad a strhnul se opravdu nevídaný boj. No spíš úprk. Letošní poklad byl opravdu hodně rychlý, ale zase o to víc času nám zbylo na poslední kravinky, konzumace bonbonů a tak. Dva poklady nám trošku navlhly, ale oddíly dostaly kompenzaci, takže byli spokojení všichni:-) 
Díky programu bylo těch 14 dnů opravdu velmi pestrých a utekly jako voda a protože se nám na táboře opravdu líbilo, věříme, že se tam líbilo i ostatním a že se tam příští rok zase všichni sejdeme.